Zimní přechod Brd - Kde strnutí, tam smrt

Termín: 23.11.2017
Autor: Cestovatel

Bylo krásné, lednové ráno a sluníčko slibovalo skutečně nádherný den. Už na srazu bylo patrné, že bude cesta náročná kvůli vysoké venkovní teplotě. Naštěstí jsem na sobě měl čtyři izolační vrstvy, které mě před vedrem chránily. Šťastný byl i příjemný sníh, který působil až osvěžujícím dojmem.  

Na srazu nás bylo vcelku dost, většina měla adekvátní ochranu hlavy před sluníčkem. V davu mě velice překvapil Rychlík, který měl dokonalý přehled o všech skautech, jež měl na starost. 

Výstup na Kytínskou louku byl půvabný a počasí naznačovalo, že se blíží léto. Některá vlčata se posilnila vodou z místní studánky, naštěstí to nezpůsobilo žádné výrazné zdravotní potíže. Na samotné louce bylo dost prostoru si v klidu a ve stínu vyměnit nějaké ty kartičky. Docela obdivuju partu u občerstvení, která v tom vedru připravovala párky v rohlíku, palačinky, horkou čokoládu i kávu. 

Na bundách některých vlčat bylo hned poznat, s čím si párek dala, jiní mě ubezpečili, že se nemusím bát, že to na bundě nemají kečup ale krev. Celá cesta byla příjemná i díky osvěžení, které všem poskytovala většina vlčat, světlušek i roverů. Mnohdy mně v tom vedru zchladili krk i tvář. Pár lidí se podívalo i na krátkou exkurzi příkopu podél cesty!

Když jsme konečně zvládli výstup na Babku (během cesty si mnozí vedoucí vyzkoušeli, jak náročné to má takový vlek), čekal nás nemilý pohled – ohniště už bylo zabrané! Pomohla nám však účinná iritující strategie úpěnlivého pozorování té malé skupinky osob. Ti to nakonec nevydrželi a nervózně a rychle odešli. Nějakého „chytrého“ vedoucího napadlo, že bychom mohli přiložit na oheň a opékat buřty. Neberouce na vědomí nebezpečí možného požáru, začali jsme všichni opékat. Někteří vedro skutečně nedávali a začali po zadku sjíždět kopeček. Prostě hrůza. 

Na tomto místě došlo také k vyhodnocení nejlepší brděnky. Na třetím místě se umístil starý brach Vašek, který se vydal s námi asi jen proto, aby porazil malé děti ve výrobě nejhezčí kartičky. No nevyšlo mu to, protože Drak i Dorinka měly hezčí brděnky… 

Zbytek cesty se nesl ve stínu lesa, takže to nebylo tak náročné. I tak skoro vznikla jedna nová sekta, oslavující jednoho z vedoucích, který prý je dárcem mléka… V Řevnicích se nám nakonec podařilo vykoupit místní cukrárnu a už jsme mířili na vlak. 

Vlak byl sice plný, i tak si malá část z nás zvládla hrát s automatickými dveřmi od záchodu a tím simulovat účinnost karmy i pro neznalé (bohužel jsem u toho nebyl, takže vlastně ani nevím, co tady v tomto souvětí mlžím).

A tak se další přechod Brd vydařil a snad se sejdeme i příště.

P. S.: Kdo měl nakonec u sebe schované bonbony? Kam se poděl kolíček? Proč je většina vedoucích vyjma Rychlíka oblíbená? A co na to vůdce střediska?

Dodatek - Středisko Mawadani varuje: článek obsahuje sarkasmus a mystifikaci. Slabší povahy by ho proto neměly číst. Středisko Mawadani si dále uvědomuje, že přidání varování na konec textu je vysoce neefektivní!