Světový skautský Moot

Termín: 24. 7. - 3. 8. 2025
Autor: Ministr

Od poslední celosvětové skautské akce uběhly již nějaká doba a pomalu se mi začínalo stýskat. Když tu náhle se v červnu 2024 naskytla možnost jet na celosvětový skautský Moot. A dokonce s dvoutisícovou slevou! Řekl jsem si tedy něco jako: „No neber to!“, zaplatil účastnický poplatek a začal se těšit. Začátkem dubna tohoto roku jsem musel ještě absolvovat jedno kontingentí setkání, které pro mnohé z nás bylo spíše z donucení…

Přes rok jsem ještě nasbíral další čtyři kamarády, kteří chtěli toto dobrodružství zažít se mnou. A vzhledem k tomu, že jsme opravdu dobrodružní, rozhodli jsme se před Mootem ještě letět do Barcelony. Tam jsme strávili dva dny a poté přeletěli do Lisabonu.

Do Lisabonu jsme přiletěli večer, kolem 22:00. V letadle jsme se museli asi opravdu zapotit, protože nás nechtěl vzít žádný taxík a trvalo nám asi hodinu než se konečně nad námi jeden slitoval.

Těsně před uzavřením areálu jsme se na místo přespání dostali, zaregistrovali a mohli si jít stavět stan. Neočekávaně se však stavění stanu proměnilo v totální boj o život. Na tábořišti v noci totálně foukalo a stan, který jsem si dva dny předem koupil jsem stavěl dohromady asi hodinu. Když přišla jedna hodina ranní, nastal konečně čas na spánek.

Tuto prožitou noc řadím k jedněm nejhorším, hlavně z důvodu neustále padajícího stanu, který celou noc ničil strašný vítr a také tvrdosti země, na které jsem spal. Ráno jsem vstal zase kvůli neuvěřitelnému vedru, které zasáhlo můj stan a bylo v něm nedýchatelně. S mými dalšími čtyřmi dobrodruhy jsme se rozhodli, že nejtaktičtější věcí, co udělat bude si jít nakoupit a následně prozkoumávat krásy Lisabonu. Tak jsme také učinili. Vydali jsme se do nedalekého obchodu, kterému díky přítomnosti skautů neuvěřitelně vzrostli tržby a poté si objednali Bolt do centra.

V centru jsme potkali první skauty, viděli zajímavé budovy a ochutnali první delikátní Pastel de nata. Po dlouhém dopoledni a půlce odpoledne v zapařeném městě jsme se rozhodli, že se pojedeme schladit do moře. Nicméně jsme netušili, jak reálně Atlantik studený je, a tak k schlazení stačilo jen pár sekund ve vodě.

Po další větrné noci a třikrát spadlém stanu jsme konečně vstali a mohli všechny věci tam zabalit. Hned dopoledne jsme se potkali s celou naší Path (skupinka 30 lidí ze všemožných zemí, se kterými jsme celý Moot trávili) a vydali se následně na opening ceremony. Ta byla klasicky nudná, chvílemi až trapná, ale musím tentokrát vystihnout překrásnou stage, se kterou si někdo musel dát opravdu záležet.

Kolem poledne se všichni účastníci vydali vlastní cestou. Někdo jel soukromým autobusem, ale na naši skupinku zrovna padla veřejná doprava. Informace byla, že pojedeme cca dvě hodiny. Všichni jsme nastoupili do autobusu, který nás převezl na hlavní nádraží. Tam jsme strávili 90 minut děláním blbostí a pak už byl čas odjíždět. Jeli jsme jednu zastávku na nádraží, které vypadalo zhruba jako Masaryčka. V tuhle chvíli jsme se radovali, že už jsme na cestě asi hodinu padesát a jistě nyní pojedeme nějakým rychlíkem na místo, kde budeme přebývat. Mezi tímto nadšením, ale kolovala i informace, že teprve odsud to budou 2 hodiny. Všichni ale byli ŠPATNĚ. Nastoupili jsme tedy do vlaku, který v celém vagónu měl dvě malá okýnka a žádnou klimatizaci. Po 5 minutách zde začalo být nedýchatelně. Když se začali blížit dvě hodiny ve vlaku a my podle Google map k našemu cíli ani zdaleka ne, bylo nám jasné, že informaci o dvou hodinách si někdo vytáhl ze… Po tedy čtyřech hodinách totálního vedra a žádného vzduchu jsme konečně dorazili na místo.

Člověk by čekal, že na něj bude čekat večeře nebo tak, ale ne v Portugalsku. Zde je (asi) normální hladovět co nejdýl a pak si dát večeři třeba v 11 večer. Takže jsme si na tábořišti postavili stany a pak měli několik hodin na seznamování se s novými kamarády.

Hned první den ráno jsme měli stihnout vlak v 7:15 do blízkého města, kde měl být program. Nestihli jsme ho, takže jsme si udělali krátký výlet na pláž. Další vlak jel až asi v 13:00, takže jsme si chvíli počkali a do města se vydali. K obědu jsme měli nakládané párky v rohlíku s chipsami nahoře. Tento strašný výtvor jsem musel hned poslat Drakovi.

Ve městě Obidos, kde jsme zrovna byli to bylo moc fajn. Zrovna se tam konal takový středověký festival a město bylo ve středověkém vibu. Do města nám organizátoři vymysleli i velmi skromný program. Možná bych ale měl říct, že ChatGPT vymyslel skromný program…

Další den byl stejný. Jen s tím rozdílem, že jsme ráno stihli vlak a město bylo nudnější než to den předtím. Z tohoto města nás převezli na místo, kterému říkali „temporary camp“. Reálně to však ale bylo jen betonové fotbalové hřiště a naprosto nechutná budova. Všichni, kromě nás tří Čechů šli spát dovnitř do budovy. Večer jsme měli ještě grilování a menší mezinárodní párty.

Ráno jsme se vydali zkusit si windsurf. Někteří z nás na tom strávili celé dopoledne a bylo to super. Na poledne jsme se vraceli zpět na fotbalové hřiště. Odpoledne jsme měli jít nějaký výlet, mysleli jsme si, že 11 km. Když týpek přišel, řekl ale, že to je 15 km. Bylo to 24 km. Nicméně to by ničemu nevadilo, kdybychom se nevydávali na cestu v 16:00. Co jim musím však nechat je, že to byla moc hezká cesta podél útesů. Na kemp jsme se vrátili až někdy v 23:00.

Další den jsme stavěli bránu a vydali se zase do města poblíž. Prostě klasik. Večer jsme jen měli takovou rozlučku, kde jsme hráli mnoho různých her od skautů z celého světa.

30. 8. jsme jen už nastoupili na bus a vydali se přímo na main camp. Celý převoz i ubytování bylo nečekaně dobře zorganizované. Večer však došlo na ceremonii. Nikdo nevěděl v kolik ani pořádně kde bude. Přes všechny problémy se nám tam podařilo dostat a hned u vstupu nám rozdali ty nejhorší burgery mého života jako večeři. Ceremonie nicméně byla fajn a obzvlášť super byla párty, která se následně konala.

První den ráno na main campu byl totální chaos. Nikdo nevěděl, co se kdy děje ani kde kdy máme být. Měli jsme dohromady asi tak 150 různých informací o čase, kdy naše programy začínají. Spolu s mými kamarády jsme se večer předtím přihlásili na surfování a abychom měli jistotu, že nám tam někdo nevleze, vstali jsme již v 6:30 a vydali se na pláž. Když jsme tam začali hledat, kde přesně surfování je, bylo nám řečeno, že tu žádné surfování nikde není a vůbec netuší, jak jsme na takovou věc přišli. Po téhle novině jsme tedy našli aktivitu surfování velmi podobnou – skimboardování a zkusili jsme to. S obědem jsme se moc nemuseli strachovat, protože vše nám vařila nějaká firma. Ne, že by to bylo dobrý, ale poživatelný to aspoň bylo.

Každé odpoledne se na main campu neslo v duchu jednoduchých aktivit. Ty mě moc nezaujali, takže jsem si vždy našel nějaký alternativní program. Třeba jsem stál ve frontě na merch store…

Druhý den na main campu moc na main campu nebyl. Jeli jsme do nedalekého Ovaru, kde bylo opět mnoho velmi dobrých aktivit – nejlepší z nich bylo scuba diving.

Poslední den jsme byli celý den na main campu a neslo se to v duchu workshopů, kde byla možnost si něco vyrobit. Večer byla international night, kde jsme mohli ochutnat spoustu různých jídel ze všemožných částí světa.

No a ráno, hned v 7:00 už jsme vyráželi na vlak do Porta, kde se měla konat closing ceremony. Přes den byl ještě čas na procházení památek a všeho hezkého. Na spoustu míst jsme měli zařízený vstup zdarma, což bylo moc fajn. Večer proběhla moc fajn closing ceremony a Moot byl oficiálně u konce. První lidé začali odjíždět a loučit se, někteří ještě zůstali jednu noc, ale ráno už se vše rozpustilo.