Tábor 319. Oddílu - Pán Prstenů

Termín: 30. 6. - 12. 7. 2025
Autor: Hobit z Kraje

Svět se změnil. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to ve vzduchu. Mnohé, co kdysi bylo, je ztraceno. Naštěstí jsme nalezli tento starý deník, ktery odhaluje, co se vlastně událo...
 

30. 6. Třetího věku
Byl jsem konečně pozván na oslavu narozenin Bilba Pytlíka. Jsem docela zvědavý, co si pro nás ten podivín z Dna Pytle připravil.
Jako dáreček dal každému nějaký prťavý lísteček a pak najednou zmizel (do houští).
Gandalf pak předal našemu rodu ještě jeden předmět – krásný, zlatý prsten…

1. 7. Třetího věku
Tak ten krásný prsten nebyl tak úplně pro nás, vydáváme se na zbytečnou a dlouhou cestu do Roklinky. Jak se zdá po prstenu jdou i zvláštní černé přízraky (nebo jen hledají kraj, kde se prodávají pytlíky). Snad se ve zdraví dostaneme alespoň do Hůrky. Ten šedý čaroděj je někde na cestě, tak vyrážíme na blind.

No super, ty černé přízraky nás přepadli a jeden mě bodl. A to jsem zrovna držel náš krásný prsten. Cítím, že pomalu umírám… Alespoň mám svého miláčka u sebe. A ten podivný chodec, co se k nám vetřel do družiny, najednou umí i léčit. Když to takhle půjde dál, tak určitě zjistíme, že to je nějaký král a že má své vlastní království či že má nějakou nádhernou elfku za manželku…

2. 7. Třetího věku
Jsme v Roklince. Je mi lépe díky panu Elrondovi. Byl jsem se svou družinou pozván na nějaký dýchánek. Jak se ale ukázalo, byla to nudná a vyhrocená rada, kde se řešil ten nádherný prsten. No skoro se o něj porvali, ale nakonec se ho rozhodli zničit. To by byla škoda. Tak jsem navrhl, že já ho vezmu. Špatně mě pochopili, a tak teďka cestuju až do Mordoru k Orodruině. Bojím se jim říct pravdu, proto přijímám pomoc od toho potrhlého Chodce, divného elfa Legolase, tvrdohlavého trpaslíka Gimliho a podezřelého muže Boromíra. Gandalf tu je taky a půjde s námi, tak si alespoň mám s kým zakouřit Starého Tobyho. Zásoby mám na týden, tak snad to bude stačit.
Jo a potkal jsem Bilba a trochu na mě vyjel kvůli tomu prstenu. A chodec si má vzít za manželku elfku Arwen, takže teď nevím, trochu OP charakter.
Jinak na tu pohodovou cestu jsme se museli vyzbrojit. Počkat, to jako bude nebezpečné?

3. 7. Třetího věku
Vyrážíme pěšky, což je trochu zrada. Navíc je Mordor na východ, takže se dost vzdalujeme Kraji. Prý se Saruman či kdo přidal k nějakému zlému pánovi Sauronovi, takže musíme jít přes zasněženou průtěsku Caradhras. Moc sněhu, nejde to.
Alternativní cesta vede přes Mórii a jelikož většina lidí bažní po dolech, vydáváme se tam.
Brána je zavřená a nepomohlo ani zaklepání. Snažíme se přeložit text i díky překladu jednotlivých run, který chrání prastará bestie. Fakt mě to už nebaví. To je snad poslední pradávné zlo, které potkáme. Nakonec Gandal řekl velryba a my jsme mohli konečně vejít.

Je zde tma. Hledáme ve tmě zbytky Balinova deníku. Slyšíme bubny ve tmě.
A pak je tu ještě něco…

BALROG, SAKRA, BALROG, JDE PO NÁS BALROG. POMOC BALROG!!!

Ten řev, ten plamenný bič. Gandalf se mu postavil na tom nejužším můstku přes propast. Ten čaroděj snad nikdy neslyšel o bezpečnosti práce. Gandalf porazil tu hořící bestii z pekel, ale na poslední chvíli byl také shozen do propasti… RIP

4. 7. Třetího věku
Výprava je nějaká skleslá a celý svět bez Gandalfa prostě zšedl. Naštěstí mám svůj prsten u sebe a ten mi dává jistotu, že vše bude v pořádku.
Tak jsme skončili v Lothlorienu u paní Galadriel, moc si nepamatuju, protože jsem většinu času prospal v kroužku a měl jsem velký hlad. Gimlimu se paní Galadriel nějak moc líbila a na cestu od ní dostal i celou paruku vlasů…

5. 7. Třetího věku
Zase nás přepadli nějací skřeti a všude mávali vlajkami. Boromír nerozdýchal ty šípy v břiše (najednou Chodec léčit neumí, zajímavé…). No nevadí, stejně mi byl nějak podezřelý.

6. 7. Třetího věku
Naše cesta nyní vede až do Rohanu. Cestou musíme zachránit našeho neschopného trpasličího přítele Gimliho ze zajetí skřetů a taky se nám ukazuje nový Gandalf, který podle všeho při souboji s Balrogem nejenže nezemřel, ale spadl do Sava, takže je celý bílý.

Tak jsme dorazili do hlavního města Rohanu – do Edorasu. Konečně jsem měl možnost vidět skutečného krále! Byl to seschlý dědek, kterému radil moc sympatický muž. No ukázalo se, že ten sympaťák (Grima) je asi zrádce a tak ho ostatní vyhnali. Král Theodén byl najednou víc při síle, když zjistil, jak moc k smíchu celé naše společenstvo je.

Moc dlouho jsme v Edorasu nepobyli. Blíží se armáda, tak jdeme do nedaleké pevnosti Helmova Žlebu. Moc se mi nechce, ale snad tu bitvu přečkám někde v bezpečí.

Postavili mě na hradbu do přední linie a mám zabránit vlnám skřetů. Navíc nám někam zmizel Gandalf. Celá tahle výprava je prostě podvod. Z hrůzou sleduji, jak velitelé na hradbách posílají jednu vlnu za druhou na jistou smrt. Skřeti pokládají žebříky, je slyšet dunění a dřevo praská.

Gandalf přijel s posilami na majestátních koních a smetl Sarumanovu armádu…

8. 7. Třetího věku
Přiznám se vám, že jsem chvilku pochyboval, zda jsem ráno do dýmky skutečně nacpal Starého Tobyho, protože jsem potkal mluvící stromy. Stromovous jde sice pomalu, ale nemusíme chodit po vlastních. Pomocí finty jsme ho nahnali k Železnému pasu. Moc ho nenadchl pohled na nepovedenou revitalizaci místního lesa a tak do boje povolal ostatní Enty.

9. 7. Třetího věku
Konečně vyrážíme do civilizace a po návštěvě Rohanova konečně míříme do pořádného království – do Gondoru. Vyrazili jsem rovnou do hlavního města – Minas Tirith.
Jenže dostat audienci u správce Denethora je dost obtížné. Boromír byl jeho syn, což je trochu problém, který ani cherry rajčátka nespraví. A otrávit jeho druhého syna Faramíra asi taky není dobrý nápad.
Po velice složité cestě nakonec můžeme na audienci.

Spoiler Alert: Pokud jsi skaut nebo vlče, které na tábor nelegálně propašovalo mobil i s daty a vydržela ti baterie až doteď, přestaň číst. Následující pasáž by mohla prozradit děj tohoto méně známého díla.

10. 7. Třetího věku
No super, tak se blíží další obří armáda a já zase budu muset bojovat někde na hradbách. Navíc si tentokrát skřeti přivezli i katapulty. Je to souboj skutečně o život.
Popravdě to vlastně vůbec neřeším, protože jsem se rozhodl následovat předchozího držitele prstenu – pana Gluma. Ten mi poradil pěknou a klidnou cestu přes bažinu. Nic moc, ale lepší než umírat v bitvě proti velkým slonům či co.

Pan glum pokukuje po mém miláčku a říká mu „milášek“. Asi náhoda. Já mám svého miláčka u sebe a nikomu ho nedám. Pan Glum nás nyní vede přes Cirith Ungol. Je to tu divné, ale alespoň tu nejsou pavouci, mám arachnofobii, tak bych to asi nerozdýchal…

JE TU VELKÝ PAVOUK!!! Pan Glum nás zradil a teď musíme bojovat proti Pavoukovi o velikosti hobití nory. POMOC!!!

(Bitva na Pelennorských pláních prý dopadla dobře díky Deus Ex Machině v podobě Theodéna, Eowyn nebyla muž a proto mohla zabít Wish kinga z Angmaru).

11. 7. Třetího věku
UŽ nemůžu. Chytili nás skřeti, ale byli opravdu hloupí, a tak jsem se dokázal snadno rozpoutat a utéct. Naštěstí jsem čmajznul i mapu, takže se teď plahočím přes pláně Gorgorothu. Už nemůžu, ale musím. Zpívám si jen „když nemůžeš, tak přidej víc!“

Podle všeho šel zbytek armád dobra odvést pozornost před Černou bránu a Sauron na to skutečně naletěl.

Chci si prsten nechat nadobro a stát se pánem prstenů, ale ten mizera Glum mi ukousl prst ten a oba skončili v lávě Hory Osudu. Už bych měl přestat kouřit toho Starého Tobyho, protože vidím obrovské orli…

Tak jsem přežil. Chodec je král Gondoru… Nejvíc OP postava… Jako docela podvod. A nyní je tu velká korunovace. Alespoň se nám dostalo dobrého pohoštění a taky jsme byli obdarováni nějakými drobnostmi jako odměnu za naše lopotění.

Nervy mám jen jedny, tak se vracím domů…