Železný dědek
Pravidla karetní hry Železný dědek
Železný dědek aneb hra na dlouhé chvíle pro 3-4 hráče…
Autor: Rychlík
Asi snad žádná hra se nevryla do povědomí (či podvědomí) členů 326. oddílu OSJ (čti: Oldskautů juniorů) jako jedna nenápadná karetní hra, kterou si tak trochu vymysleli sami. Jedná se o karetní míchanici mariáše a srdcí a nese tajuplný název „Železný dědek“.
Pravidla této již legendární karetní hry (viz níže) jsou vcelku jednoduchá. K mistrnému ovládání této hry však hráč potřebuje nejen dobrou znalost pravidel, ale hlavně nehorázné štěstí. Hra, ač není vůbec škodící, se tak bohužel mnohdy projevuje a možná právě proto je mezi tvrdým jádrem OSJ tak oblíbená…
Tak tedy, o co vlastně jde?
Hra je vhodná pro 3 až 4 hráče. Jediné, co k ní potřebujete, jsou karty na mariáš…
Pravidla pro 4 hráče:
Cílem hry je mít na konci hry nejméně bodů. Hra končí ve chvíli, kdy některý z hráčů získá 400 či více bodů (tuto hranici si můžete dle libosti upravit).
Rozdejte všechny karty rovnoměrně všem hráčům (každý bude mít 8 karet).
Úplně první hru vynáší jako první ten hráč, který přitáhl balíček karet. V dalších kolech je začínajícím hráčem ten, který v předešlém kole získal nejvíce bodů (v případě shody, ten, jenž sebral železného dědka). Vynáší se vždy po směru hodinových ručiček od začínajícího hráče. Hráč, který vezme „štych“ (zahraje nejvyšší kartu a bere všechny zbylé), poté vynáší. Kolo končí ve chvíli, kdy je sebrán poslední štych. Poté si každý hráč spočítá všechny body, které nasbíral ve štycích. Hráč s nejvyšším počtem bodů potupně zamíchá balíček a rozdá zase karty, sám pak začíná…
Jak získat body?
Ve hře je celkem 9 bodovacích karet: jsou to všechna esa a všechny desítky a zelený svršek (nazývaný „Železný dědek“-tak už víte, proč se tato hra takto jmenuje). Esa a desítky mají každý hodnotu 10 bodů, zelený svršek 40 bodů. Celkem může tedy skutečný smolař za jedno kolo nasbírat až 120 bodů…
Stejně jako u mariáše je pořadí hodnot následující: nejvyšší je samozřejmě eso, po něm je desítka, pak král, svršek, spodek, devět, osm a sedm. V železném dědkovi nejsou žádné trumfy.
Hlavní pravidla jsou vlastně velmi jednoduchá: 1) musíte držet barvu – pokud máte kartu vynesené barvy, musíte ji bohužel zahrát, 2) vyšší karta vynesené barvy bere…
Poté, co každý hráč zahraje kartu, vezme „štych“ ten hráč, který má nejvyšší kartu v dané barvě…
Tip profi hráče Martina: „Na Železného dědka si opravdu dávejte pozor. Má hodnotu 40 bodů a bere ho nejen eso a desítka, ale i král!“
Barva:
Barvy jsou samozřejmě 4 – srdce, žaludy, kule a listy (slovo barva je zde tedy míněno spíše ve smyslu druhu karet). Pokud hráč, který je na tahu, nemá kartu dané, vynesené barvy, může zahrát jakoukoliv jinou kartu ze své ruky. Štych nebere, i kdyby zahraná karta jiné barvy byla vyšší. Štych bere jen nejvyšší karta vynesené barvy. Pokud tedy nemáte barvu, můžete do štychu hodit cokoliv, nejlépe pak bodovací karty (esa, desítky a zeleného svrška), abyste se jich zbavili a někdo jiný naopak bodově nabobtnal…
Příklad: Petra vynáší kulovou osmu. Michal, jelikož nemá kule, s úšklebkem vynáší Železného dědka. Václav kule má a tak, ač se mu moc nechce, vynáší kulovou desítku. Martin ovšem začne hrozně prskat, protože má na ruce už jen jednu kulovou kartu, kulové eso. Jelikož tedy musí zahrát kartu dané barvy, vynese kulové eso a s proklínáním si vezme celý štych, který má hodnotu krásných 60 bodů…
Hlášky na začátku hry:
Na začátku každého kola může každý hráč nahlásit jednu z následujících dvou možností (nahlásí to poté, co se podívá na své karty):
1) Uhraju nulu: hráč se pokusí neuhrát jediný bod. Může brát štychy, jen se musí vyvarovat bodovaných karet. Pokud se mu to podaří, odečte si ze svého skóre 20 bodů. V opačném případě si 20 bodů přičte
2) Uhraju všechno: Hráč se pokusí uhrát všech 9 bodovaných karet. Pokud se mu to podaří, odečte si ze svého skóre 30 bodů a ostatní hráči si přičtou 50 bodů! Pokud se mu to ovšem nepovede, přičte si k získaným bodům ještě 30 bodů navíc…
V jedné hře samozřejmě může každý hráč nahlásit jedno nebo druhé. Může se tedy stát, že každý hráč nahlásí, že neuhraje nic :-) (my ovšem víme, že si to v takovém případě někdo pěkně odskáče…).
Příklad: Martin nahlásil na začátku kola, že uhraje nulu. Bohužel měl štěstí někde na dovolené, a tak se mu podařilo získat krásných 110 bodů (zbylých deset uhrál Michal, kdyby vás to zajímalo). Jelikož tedy neuhrál 0, přičte si k 110 bodům ještě 20 bodů navíc. Krásných 130 bodů dokáže člověku zkazit den. Ve stejné hře nahlásila i Petra nulu. Jelikož nic nezískala, odečítá si ze svého skóre 20 bodů a přitom se Martinovi posmívá.
Příklad: Martin se nepoučil z výprasku z předešlého kola a tak nahlásil toto kolo, že uhraje vše. Jenže se přepočítal a Petra mu v předposledním štychu sebrala srdcové eso. Martin má tedy na konci kola 110 bodů a k tomu jako „bonus“ získá penále 30 bodů za to, že neuhrál vše. Se smutným výrazem se Martin kouká na stav bodů a zjišťuje, že to dneska nevyhraje…
Snad jsou vám tedy pravidla jasná. Kdyby náhodou ne, stačí se zeptat kohokoliv z 326. oddílu OSJ.
Hra pro 3 hráče:
Řídí se stejnými pravidly jako hra pro 4 hráče, jen s jedním rozdílem: na začátku hry se tajně odeberou dvě karty, které zůstanou skryté do konce hry. Poté se teprve rozdají všechny karty (každý hráč dostane 10 karet)…
Alternativní pravidla:
Pokud chcete hru ještě lehce zpestřit, můžete přidat i možnost nahlásit, že uhrajete Slepou nulu. Slepou nulu můžete nahlásit jen předtím, než jste se podívali na své rozdané karty. Pravidla jsou stejná jako u normální nuly, jen tedy člověk při nahlášení neví, co má vlastně na ruce. Je to risk, který se může vyplatit, za uhrání slepé nuly se hráči odečte 60 bodů. Pokud by se mu nepodařilo uhrát slepou nulu, dostane hráč 30 bodů navíc.
Příklad: Skupinka hráčů se už chystá jít domů a tak Martin v posledním kole nahlásí, že uhraje slepou nulu. Když pak vidí své karty, lehce se pousměje a skutečně nulu uhraje. Odečítá si tedy ze svého skóre 60 bodů a s dobrým pocitem a rozbitým nosem odchází domů...
Všechna jména v příkladech jsou vymyšlená. Herní situace se vůbec, ale vůbec nezakládají na reálných situacích ze hry…
Autor: Rychlík
Asi snad žádná hra se nevryla do povědomí (či podvědomí) členů 326. oddílu OSJ (čti: Oldskautů juniorů) jako jedna nenápadná karetní hra, kterou si tak trochu vymysleli sami. Jedná se o karetní míchanici mariáše a srdcí a nese tajuplný název „Železný dědek“.
Pravidla této již legendární karetní hry (viz níže) jsou vcelku jednoduchá. K mistrnému ovládání této hry však hráč potřebuje nejen dobrou znalost pravidel, ale hlavně nehorázné štěstí. Hra, ač není vůbec škodící, se tak bohužel mnohdy projevuje a možná právě proto je mezi tvrdým jádrem OSJ tak oblíbená…
Tak tedy, o co vlastně jde?
Hra je vhodná pro 3 až 4 hráče. Jediné, co k ní potřebujete, jsou karty na mariáš…
Pravidla pro 4 hráče:
Cílem hry je mít na konci hry nejméně bodů. Hra končí ve chvíli, kdy některý z hráčů získá 400 či více bodů (tuto hranici si můžete dle libosti upravit).
Rozdejte všechny karty rovnoměrně všem hráčům (každý bude mít 8 karet).
Úplně první hru vynáší jako první ten hráč, který přitáhl balíček karet. V dalších kolech je začínajícím hráčem ten, který v předešlém kole získal nejvíce bodů (v případě shody, ten, jenž sebral železného dědka). Vynáší se vždy po směru hodinových ručiček od začínajícího hráče. Hráč, který vezme „štych“ (zahraje nejvyšší kartu a bere všechny zbylé), poté vynáší. Kolo končí ve chvíli, kdy je sebrán poslední štych. Poté si každý hráč spočítá všechny body, které nasbíral ve štycích. Hráč s nejvyšším počtem bodů potupně zamíchá balíček a rozdá zase karty, sám pak začíná…
Jak získat body?
Ve hře je celkem 9 bodovacích karet: jsou to všechna esa a všechny desítky a zelený svršek (nazývaný „Železný dědek“-tak už víte, proč se tato hra takto jmenuje). Esa a desítky mají každý hodnotu 10 bodů, zelený svršek 40 bodů. Celkem může tedy skutečný smolař za jedno kolo nasbírat až 120 bodů…
Stejně jako u mariáše je pořadí hodnot následující: nejvyšší je samozřejmě eso, po něm je desítka, pak král, svršek, spodek, devět, osm a sedm. V železném dědkovi nejsou žádné trumfy.
Hlavní pravidla jsou vlastně velmi jednoduchá: 1) musíte držet barvu – pokud máte kartu vynesené barvy, musíte ji bohužel zahrát, 2) vyšší karta vynesené barvy bere…
Poté, co každý hráč zahraje kartu, vezme „štych“ ten hráč, který má nejvyšší kartu v dané barvě…
Tip profi hráče Martina: „Na Železného dědka si opravdu dávejte pozor. Má hodnotu 40 bodů a bere ho nejen eso a desítka, ale i král!“
Barva:
Barvy jsou samozřejmě 4 – srdce, žaludy, kule a listy (slovo barva je zde tedy míněno spíše ve smyslu druhu karet). Pokud hráč, který je na tahu, nemá kartu dané, vynesené barvy, může zahrát jakoukoliv jinou kartu ze své ruky. Štych nebere, i kdyby zahraná karta jiné barvy byla vyšší. Štych bere jen nejvyšší karta vynesené barvy. Pokud tedy nemáte barvu, můžete do štychu hodit cokoliv, nejlépe pak bodovací karty (esa, desítky a zeleného svrška), abyste se jich zbavili a někdo jiný naopak bodově nabobtnal…
Příklad: Petra vynáší kulovou osmu. Michal, jelikož nemá kule, s úšklebkem vynáší Železného dědka. Václav kule má a tak, ač se mu moc nechce, vynáší kulovou desítku. Martin ovšem začne hrozně prskat, protože má na ruce už jen jednu kulovou kartu, kulové eso. Jelikož tedy musí zahrát kartu dané barvy, vynese kulové eso a s proklínáním si vezme celý štych, který má hodnotu krásných 60 bodů…
Hlášky na začátku hry:
Na začátku každého kola může každý hráč nahlásit jednu z následujících dvou možností (nahlásí to poté, co se podívá na své karty):
1) Uhraju nulu: hráč se pokusí neuhrát jediný bod. Může brát štychy, jen se musí vyvarovat bodovaných karet. Pokud se mu to podaří, odečte si ze svého skóre 20 bodů. V opačném případě si 20 bodů přičte
2) Uhraju všechno: Hráč se pokusí uhrát všech 9 bodovaných karet. Pokud se mu to podaří, odečte si ze svého skóre 30 bodů a ostatní hráči si přičtou 50 bodů! Pokud se mu to ovšem nepovede, přičte si k získaným bodům ještě 30 bodů navíc…
V jedné hře samozřejmě může každý hráč nahlásit jedno nebo druhé. Může se tedy stát, že každý hráč nahlásí, že neuhraje nic :-) (my ovšem víme, že si to v takovém případě někdo pěkně odskáče…).
Příklad: Martin nahlásil na začátku kola, že uhraje nulu. Bohužel měl štěstí někde na dovolené, a tak se mu podařilo získat krásných 110 bodů (zbylých deset uhrál Michal, kdyby vás to zajímalo). Jelikož tedy neuhrál 0, přičte si k 110 bodům ještě 20 bodů navíc. Krásných 130 bodů dokáže člověku zkazit den. Ve stejné hře nahlásila i Petra nulu. Jelikož nic nezískala, odečítá si ze svého skóre 20 bodů a přitom se Martinovi posmívá.
Příklad: Martin se nepoučil z výprasku z předešlého kola a tak nahlásil toto kolo, že uhraje vše. Jenže se přepočítal a Petra mu v předposledním štychu sebrala srdcové eso. Martin má tedy na konci kola 110 bodů a k tomu jako „bonus“ získá penále 30 bodů za to, že neuhrál vše. Se smutným výrazem se Martin kouká na stav bodů a zjišťuje, že to dneska nevyhraje…
Snad jsou vám tedy pravidla jasná. Kdyby náhodou ne, stačí se zeptat kohokoliv z 326. oddílu OSJ.
Hra pro 3 hráče:
Řídí se stejnými pravidly jako hra pro 4 hráče, jen s jedním rozdílem: na začátku hry se tajně odeberou dvě karty, které zůstanou skryté do konce hry. Poté se teprve rozdají všechny karty (každý hráč dostane 10 karet)…
Alternativní pravidla:
Pokud chcete hru ještě lehce zpestřit, můžete přidat i možnost nahlásit, že uhrajete Slepou nulu. Slepou nulu můžete nahlásit jen předtím, než jste se podívali na své rozdané karty. Pravidla jsou stejná jako u normální nuly, jen tedy člověk při nahlášení neví, co má vlastně na ruce. Je to risk, který se může vyplatit, za uhrání slepé nuly se hráči odečte 60 bodů. Pokud by se mu nepodařilo uhrát slepou nulu, dostane hráč 30 bodů navíc.
Příklad: Skupinka hráčů se už chystá jít domů a tak Martin v posledním kole nahlásí, že uhraje slepou nulu. Když pak vidí své karty, lehce se pousměje a skutečně nulu uhraje. Odečítá si tedy ze svého skóre 60 bodů a s dobrým pocitem a rozbitým nosem odchází domů...
Všechna jména v příkladech jsou vymyšlená. Herní situace se vůbec, ale vůbec nezakládají na reálných situacích ze hry…
