HKV 1.0
Listopad 4, 2022
Případné dotazy směřujte prosím na vedoucí na konci schůzek (případně pište panu Rychlíkovi na mail mstrauss@seznam.cz).
Pro neznalé, uvádíme stručný popis HKV podle Encyklopedie Života*:
"HKV je jako člun plující v oceánu horké čokolády s posádkou tvořenou dinosaury a keramickými trpaslíky. Jednou za čas se ozve hlasitý smích následovaný zvuky topících se lososů a šustění balených dárků. Je to strom, který roste od koruny vzhůru, místo listů má kopyta horských koz a kořeny obmotává měsíc v novu. Je to opice, která při velké havárce v chemičce přišla o dvě končetiny a teď marně pantomimicky vymáhá odškodné od společnosti, kterou vedou dvě mluvící sochy od Michelangela."
*Kolektiv autorů. Encyklopedie Života. Odkaz "HKV", str. 319. ISBN 978-80-58-81223-3
Trochu historie je možné pročíst i u předešlého ročníku (odkaz ZDE...)
Doteď bylo legendární HKV jen v beta verzi, ale nyní konečně vychází v první oficiální verzi 1.0.319.
Historie beta verzí (HKV closed beta 319.1.001):
0.1 - první pokusná verze, dělo, deskovky, jídlo, promítání, NERF, zaváděcí prostředí Kublov, pokus s horor hraním, rybaření
0.2 - odebráno dělo a rybaření, přidán LARP. Přepracované prostředí Bělé pod Bezdězem, přidána oregánovka, přidán live Slender Man.
0.3 - přepracování LARPu, změna prostředí na Tábor. Přidán slib u ohně, odebrán Live Slender Man.
0.4 - znovu změna prostředí Srbsko a předělán LARP, přidání zajatci, vozík, 4DX kino, slib u ohně odebrán
0.5 - přidání věšteckého tématu LARPu, studené sprchy. Změna prostředí na ČH. Přidáno čokoládové fondue, smrtelná operace.
0.6 - přidáno šílenství, úprava prostředí na Jaroměř, update LARPu, přidán team deathmatch NERF battle uvnitř
0.7 - obměna betatesterů, prostředí znovu změněno, tentokrát na Litoměřice, LARP upraven, přidání agentů
0.8 - Prostředí změněno na Žatec, dvoufázový LARP, přidána pláž
0.9 - Odebrána pláž, změna prostředí do HK, úprava LARPu, přidána luxusní večeře, navrácen Live Slender Man
Termín: 4.11. - 6.11.2022
Sraz: v pátek, v 18:25 na Hlavním nádraží u cedulí (zde...)
Návrat: v neděli, v 17:00 na Hlavní nádraží
Místo: Celebrating Chaa [selɪbreɪtɪŋ t͡ʃaː]
Cena: 400,-
S sebou: Jídlo a pití na páteční večer, roušky (FFP2, nejlépe 2x), oblečení na víkend, spacák, karimatku, přezutí, jídelní set (ešus, hrníček, lžíce), 1x oblíbený nealkoholický nápoj (alespoň 1l, uzavřený), bílé tričko, kravatu, NERF + náhradní munice (tradičně pokud máte), plavky a ručník, 1 kuriozitu/šílenost do tomboly (originalita a humor se cení!), medžiky (pokud máte).
Vložil: Rychlík ve finální verzi
Pro nerozhodné uvádíme i pár recenzí předchozích ročníků:
"Zatím jsem nebyl, ale dokážu si lehce představit, že to je hrozný" - Arnošt Hrozný
"Jídlo dobrý, program dobrý, vedení dobrý." - Generický uživatel akce
"To být moc dobrá akce, ne zaplacená reklama." - Jan Novák
"Místy až moc surreální." - Epitaf
"Když pominu to jídlo, ten program, to vedení a ostatní účastníky, tak si nemám na co stěžovat." - Ota C.
"Pokud si definujeme kvalitu jako něco, co je provokativní, nepříjemné, místy nudné, vysilující či dokonce dekadentně absurdní, má tato akce jistou úroveň." - Tomáš Marný
"Smíhov navždy!!!" - Neznámý autor, graffiti na klubovně před rekonstrukcí
"Co na to říct, účastníci příšerný, program moc složitej, jídlo na úrovni podprůměrný školní jídelny, fotky z akce taky dost mizerný. Kdyby se to alespoň nebralo tak vážně. A organizátora akce nemá nikdo rád. Nedoporučuju." - Pan Rychlík
Už asi skroluješ moc, ne? Vždyť tady nic není!
Prosím, nepokračuj...
Hele, ta cedule hovoří jasně, sem prostě nemůžeš... Moc mě to mrzí, ale je to tak, tady cesta končí a nikam dál nevede. Nemá smysl se pokoušet jet dál. Bylo to zábavné dokud to trvalo, ale teď už je definitivní konec. The End, Ende, Fin, to už je jedno. Přes to vlak nejede, to se na mě nezlob. Mohlo být i hůř. Nemusela tu být žádná akce. A to by přece nikdo z nás nechtěl, že ne?
Tak se v dobrém rozloučíme a vrátíme se zpátky nahoru... Nebo na předchozí stránku... Třeba tu jsi omylem!
Tak hybaj nazpátek!
No vidíš, teď už se chovám příliš familiárně a to by přece takto být nemělo. Tak se prosím vráť a nedělej problémy...
Ty asi nejsi nejostřejší tužka v penálu, že ne? Konec většinou znamená konec. Ne většinou, vždycky. Tohle není žádná hra, kterou si jako můžeš hrát. Jasný?
Možná bych Ti to měl pro jistotu ještě jednou zopakovat. Chápu, že nová doba asi vyžaduje značné zjednodušení sdělení:
Zde je konec! Nepokračuj dál!
Dobře, blahopřeji, tady máš ten odkaz za odměnu: TAJEMNÝ ODKAZ, ALE KAM ASI VEDE?
Hra je dohraná a Ty jsi vítěz! Všichni oslavíme Tvůj velký úspěch a pak půjdeme každý vlastní cestou! Jsi opravdu kabrňák. Poplácej se po rameni za mě, jo?
TOHLE JE KONEC! ČEMU Z TOHO NEROZUMÍŠ??? PROČ FURT POKRAČUJEŠ DÁL? CO ODE MĚ VLASTNĚ CHCEŠ???
Promiň, nechtěl jsem na Tebe křičet, ale po dobrém to fakt nefungovalo, tak jsem musel zkusit trochu ostřejší přístup.
Ty jsi ještě tu? Ale já už nemám nic, co bych Ti mohl nabídnout. Všechno už je vyčerpáno. Už to prostě dál nejde...
Možná jen tu historku, která mohla být na začátku... Ale vždyť to není nic zajímavého...
Byl jsem zahalen v husté mlze, což by nebylo tak divné, kdyby se to nedělo pokaždé, když čekám na zastávce autobusu Nad Klamovkou. Zkušenost mi diktovala, že se brzy někdo tajuplně vynoří z mlhy.
A skutečně, velice pomalu se v husté mlze začaly rýsovat obrysy menší postavy. V tichosti jsem čekal, co bude dál, jakou narážku má pro mě ona neznámá osoba připravenou. Byl jsem napjatý jak struna, když tu se ozval skřípavý dívčí hlas:
„Darmo sa ty trápíš, můj milý synečku!“
To bylo divné. Nepamatuji si, že by moje matka měla takový hlas. Marně jsem přemýšlel, kdo by ona dívčina mohla být, když tu náhle začala zářit a stala se z ní hvězda, která vzlétla vzhůru do nebe. Možná bych měl kontaktovat nějaké hvězdáře. Jenže by mi nikdo neuvěřil.
Nestačil jsem se vzpamatovat z prvního setkání, když tu náhle se v mlze rýsovala druhá postava. Ta byla o poznání větší a vyzařovala takovou zvláštní auru. Mé čakry začaly lehce vrnět, což naznačovala, že se blíží někdo skutečně spirituálně mocný. Musel to být člověk, jenž kočoval ulicí i náměstím, za štěstím či neštěstím?
"Už jsi někdy měl tatarku z párku?" Ta podivná otázka byla pronesena hromovým hlasem, který mě vyděsil k smrti.
Zmohl jsem se jen na velice prostou odpověď: "Ne ne ne ne ne ne ne ne neměl jsem..."
Z mlhy se začaly rýsovat potetované paže. Naleznu v nich smrt?
Zavřel jsem oči a čekal, jak nakonec dopadnu. Chvíli se nic nedělo a když jsem otevřel oči, byl jsem znova sám.
Ještě jsem se trochu klepal a napjatě čekal na dvě velká světla autobusu, který by mě mohl vysvobodit z této paranormální situace.
A pak se mi za zády ozvalo zašeptání od entity z jiného světa, ani muž ani žena, ani mladý ani starý, neurčitý, cizí:
"Proč pořád čteš dál? Vždyť tohle je konec. Tahle akce se už dostatečně táhne a posledních pár odstavců nejsou podstatné. Tak proč pořád pokračuješ dál? Co tě k tomu vede, kdo tě za to platí?"
Bylo to děsivé - hlas i poselství, jenž sděloval. Jakoby by to bylo adresováno někomu jinému. Ale komu, vždyť tu jsem jen já?
Neodvážil jsem se otočit a podívat se neznámému stvoření do tváře (pokud něco takového měl). Jen jsem stál a přemýšlel, co se to děje.
Co se to děje? Proč se to děje zrovna mně?
A dobrodruh přesto scrolloval dál. Dál, dál do neznáma, netušíce, kam až ho celá tato akce vezme. Nemohl si pomoci. Byl to primální pud, který ho nutil číst stále různorodější text. A byla to i touha dostat se na konec. Být tam, dosáhnout úplného dna akce. A tak pokračoval dál.
Konec byl stále v nedohlednu a náš dobrodruh stále netušil, zda dosáhne toho touženého cíle. Prostě pokračoval dál.
A tu náhle se zpoza bílého pozadí vynořila zlá a zuřivá BESTIE! Náš dobrodruh však nezaváhal a pomocí dobře mířených nadávek tu bestii zahnal.
Nestálo mu nic v cestě a on pokračoval dále...
A tohle je opravdu skutečný konec. Jestli jsi, dobrodruhu, došel až sem a jedeš s námi, vem si s sebou malého plyšového medvídka. Toho pak mužeš ukázat v tu SPRÁVNOU CHVÍLI...
Ministr Vás zdraví!!
Já být Ministrem, tak si na HKV dávám bacha a nepřipisuju už nic do cizí akce...
